Den přede mnou, den za mnou aneb tři peniciliny pro Berrynku
Ahoj všichni,
tak je za námi další den a já zase mohu klidněji spát. Moc děkuju za stálou podporu, vždy mi to udělá radost a nadále dodává síly.
Berrynka pořádně zlobí a vzhledem k lékům je opravdu neovladatelná, je jí to prostě jedno. 
Žravost je stále na nejvyšším stupni, ale už jsem přešla do starých kolejí a krmím třikrát denně její běžnou dávku a mam pocit, že se lehce zklidnila. Předtím byla zvyklá, že při každém vstupu do kuchyně něco bude.
Dnes má i výbornou náladu, až na to zlobení, ikdyž už je to lepší, nebo jsem si zvykla. Když spí, ouška krásně klesají a v nožkách už křeč není a i na šíji už opravdu křeče mizí. Tak snad už to půjde jen k lepšímu.
Přiznám se, že si jinou možnost, než výlečení nepřípouštím, kdyby se to ještě zvrtlo, ani si neumim představit, jak bych to ustála, neustála. To už by bylo moc. Už teď jsem uvnitř zbitá a šíleně unavená, ale nepovolím do posledního dne,ikdyž mi ten lotr moc nepomáhá :-)
Tlamičku má stále ještě nateklou, ale zlepšila se, takže si může kousat hračky a i klacek a taky baští trvdé granule bez namáčení, samozřejmě s paštičkou nebo konzervou. Ještě týden ji budu dávat speciální konzervy ke granulím, pak se vrátíme k suchému, asi :-)
Hlavně zaslouží si to :-) 
Moc se těšíme, až se s Vámi se všemi setkáme, nejpozději na nějaké výstavě. Chceme Vám všem osobně poděkovat, moc jste nám pomáhali a pomáháte.
Půjdu už zalehnout k Berry, musim mít na ní minimálně ruku, abych aspoň trochu klidně spala, ještě dlouho to bude trvat, kdy budu moci opět beze strachu usnout, ale hlavně, že to bude.
Drže packy, pěsti a prostě cokoliv...
Vaše Mája a Berry 
Pro někoho, komu se to třeba líbilo, tak další úryvek z válečného deníku (jebníku):
Další den a další noc za námi. Mužstvem neustále cloumá anarchie. Včera bylo mužstvo vzato na prohlídku okolí, průzkum terénu trval 6 minut, což byl rozumný čas pro stav mužstva a pro nervy velícího důstojníka.
V mužstvu se velmi rozmohlo rabování a demolování, byly proto použity i určité pachové zbraně (sprej proti okusování), které by měly mužstvo od daného zařízení odradit, díky svému zápachu.
Zde se velmi vel. důstojník mýlil, vzhledem k lékům, kterými je mužstvo podporováno v boji proti nepříteli, se staly tyto pachové zbraně neúčinné a dokonce jako by tento pach mužstvo podněcoval k intenzivnějším výpadům. Rada vel. důstojníka: „ pokud máte mužstvo pod sedativy zapomeňte na pachové zbraně, stávající se spíše pro mužstvo motivujícími.“
I přes návštěvu generála (můj otec) se mužstvo nehodlalo zformovat a mít jakousi disciplínu, naopak podniklo útok na světlou uniformu generála.
Mužstvo neustále trpí hlady, ale vzhledem k velikosti min, které je mužstvo schopno unést a následně vykonat pokládku, je zřejmé, že nedostatkem rozhodně trpět nemůže.
K večeru se velící důstojník rozhodl uspat mužstvo po dobrém bez uzavření do kasáren, což se mu málem stalo osudným. Na vojně tak obávaná deka, u nás tzv. pelech. Velící důstojník byl svým mužstvem svalen do pelechu a následně zbaběle ze zadu napaden a poté řádně mužstvem zvalchován, za všechnu tu příkoř jemu způsobenou (málo žrádla, hnusné léky, zákaz vycházek, uzavírání do kasárny a nucení ke klidu).
Od tohoto zážitku si velící důstojník velice hlídá záda, jelikož se u mužstva probouzí agresivita, která je potlačována, ale vzhledem ke stavu mužstva musí být i tolerována.
V noci opět proběhla nekontrolovaná pokládka miny v areálu, byla ihned zneškodněna a viník takto nezodpovědné pokládky nebyl zatím nalezen. Při otázce, čí je tato mina, byla odpověď mužstva více než výmluvná: „ o tom nemám ponětí, zeby to byl tygr…. nebo velící důstojník? já si nad tím myji packy.“
Po ranní snídani se mužstvo jalo přehlídky, která se skládala z ukázky plynulého běhu v travnaté části areálu, běh to byl plynulý a velice radostný, jen je škoda, že si mužstvo neuvědomilo velkou dávku diazepamu, kterou bere a tak byla tato exhibice občas přerušena nárazem do lavičky či následně do dveří. Nevadí, mužstvo tyto drobné nedostatky bere s humorem a tak se jalo pokračovati ve své ukázce v běhu a to i s výzbrojí (fialový slon), byla předvedená krásná práce, nošení, odložení či házení výzbroje.
Mužstvo je naštěstí unaveno a tak je uzamčeno v kasárnách a spokojeně chrní.
V noci byl očekáván útok nepřítele vzhledem k horšímu stavu mužstva, takže mužstvo spalo po boku velícího důstojníka, kdyby se opět podařilo nepříteli překročit první linii a bylo by potřeba zásahu zálohy. Naštěstí nepřítel nepřišel a tak noc proběhla téměř v klidu. Nepřítel je ještě patrný, ale celá jednotka je připravena se s ním kdykoliv utkat a především zvítězit.
Velící důstojník a naprosto neukázněné mužstvo
